Září 2018

"Jsem liška," řekla liška

26. září 2018 v 21:33 | all names were taken

 
"Kdo jsi?" zeptal se malý princ. "Jsi moc hezká..."


Přiklusala od vlaku, tedy ze stejného místa co já. Zastavila jsem, abych si ji mohla lépe prohlédnout.


"Pojď si se mnou hrát," navrhl jí malý princ. "Jsem smutný..."

"Nemohu si s tebou hrát," namítla liška. "Nejsem ochočená."


Ona zastavila kousek ode mě. Jasně si mě prohlížela, já jí. Obě jsme měly dost možná totožný zvídavý a mírně překvapený výraz.


"Lidé," řekla liška, "mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Chovají také slepice". Je to 
jejich jediný zájem. Hledáš slepice?"

"Ne. Hledám přátele. Co to znamená ochočená?"

"Je to něco, na co se moc zapomíná," odpověděla liška. "Znamená to vytvořit pouta..."


Udělala jsem krůček dopředu, ona ustoupila. Zastavila jsem, ona taky. Hlavou mi proběhly myšlenky na vzteklinu. Udělám dva rychlé kroky vzad, ona k mému velkému překvapení naši vzdálenost hbitě dorovná.


"Ty jsi zatím pro mne jen malý chlapec podobný statisícům jiných malých chlapců. Nepotřebuji tě a 
ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liška podobná statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš,
budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou
na světě..."

"Začínám chápat," řekl malý princ. "Znám jednu květinu... myslím, že si mě ochočila..."


Jak se tak vzájemně prohlížíme, hodím se zas do klidu. Zvíře je od pohledu v dobré kondici; říkam si, někomu utekla... nebo ji nějaký dobrák po pokusu o umělý odchov pustil na svobodu. Navíc jsme na okraji města - docela maličkýho, pod horama, do lesa není daleko... I tak pro jistotu žádnej fyzickej kontakt.


"Prosím, ochoč si mě!" řekla.

"Rád bych," odvětil malý princ, "ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí."

"Známe jen ty věci, které si ochočíme," řekla liška. "Lidí nemají čas, aby něco poznávali. Kupují 
u obchodníků hotové věci. Ale přátelé nejsou na prodej, takže nemají přátele. Chceš-li přítele,
ochoč si mě!"
 

Liška (nebo lišák?) vypadá, že by se nechala pomazlit, jenže já, dosavadním životem poučená, už vím, že bych skončila leda tak se zrzečkou za zuby pověšenou na ruce. Tak na sebe ještě chvíli koukáme.


Tak si malý princ ochočil lišku. Ale přiblížila se hodina odchodu.
"Asi budu plakat...," stýskla si liška.

"To je tvá vina," řekl malý princ. "Nechtěl jsem ti ublížit, ale tys chtěla, abych si tě ochočil..."

"Ovšem," odpověděla liška.


Paní od nedaleké autobusové zastávky začne trochu zbytečně pokřikovat: "To je liška, že jo??"
"Jo, to je," špitnu. Dál se na sebe koukáme. Zvíře roztomile natočí hlavu na stranu.


Malý princ odběhl podívat se na růže.

"Vy se mé růži ani zdaleka nepodobáte, vy ještě nic nejste," řekl jim. "Nikdo si vás neochočil a vy 
jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům
jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě."

A růže byly celé zaražené.


"To je LIŠKA, ŽE JO??!!!"


"Jste krásné, ale jste prázdné. Není možné pro vás umřít."


Zatracená ženská. Já i liška sebou škubnem a celý je to pryč. Když se příště střetneme pohledama, já couvnu jako první a to nádherný zvíře odbíhá do noci. Jen si ještě stačím uvědomit, že nepeláší pryč ode mě, ale vlastně mou maličkost oběhla a kluše si to směrem, kterým se za chvíli vydám i já.


"Sbohem," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: Správně vidíme jen srdcem. Co je 
důležité, je očím neviditelné."

"Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

"A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."

"A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

"Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ní nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy 
zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..."




Tohle se stalo v pondělí. Dneska jsem šla za tmy opět z vlaku domů a chvíli jsem na lišku čekala. Nevím... třeba to zvíře bylo fakt vzteklý, ale nemyslím si.

zbytek  pod perexem



The World Turned Upside Down

if buttercups buzz'd after the bee
if boats were on land, churches on sea;
if ponies rode men and if grass ate the cows
and cats should be chased into holes by the mouse;
if mamas sold their babies
to the gypsies for half a crown;
if summer were spring and the other way around,
then all the world would be upside down.