Září 2016

insomnie a velbloudi, na které nedošlo

26. září 2016 v 21:56 | all names were taken |  Deníček

"Někomu je špatně od žaludku, někomu od srdce.
Mně je zle od mozku."


[Gabriel Laub]


zbytek  pod perexem

no, there ain't no rest for the wicked

25. září 2016 v 21:18 | all names were taken |  Deníček
Já měla dneska takovou chuť na cigára. CigárA. Tak čtyři. A to jsem zapřísáhlý nekuřák. Ty hnusný smrdutý trubičky bytostně nesnáším. Ale on když se člověk takhle zkouří, zamotá se mu hlava a pak se třeba zvládne vykašlat na to, co ho zrovna trápí. Jako v mém případě fakt, že už jsem zas singl, podělala jsem něco málo ve škole, kleknul mi hardisk (to hlavní samozřejmě nezálohovaný)... no a dorazil to dnes tento človíček... zrovna když jsem si myslela, že už mám zas na chvíli vybráno.

Já na ně měla fakt strašlivou chuť, ale šla jsem si místo toho zaběhat. Nechápu, proč jsem ještě pořád taková poctivka. Mám toho plný kecky.

Toť vše z mého negativismu. Ono to totiž nakonec mohlo být horší, že? =P



[ days 'n daze - rogue taxidermy - fuck it! ]



Zrozeni k běhu

14. září 2016 v 17:45 | all names were taken |  Přečteno/shlédnuto
"Každý den ráno se v Africe probudí gazela a ví, že musí běžět rychleji než ten nejrychlejší lev,
jinak zahyne. Každé ráno se v Africe probudí lev a ví, že musí běhat rychleji než nejpomalejší gazela,
jinak bude mít hlad. Je jedno, jestli jste lev nebo gazela -
jakmile vyjde slunce, měli byste utíkat."


[Roger Bannister]

Tak, a je to tady. Dneska ráno (kolem šesté, mimochodem) jsem dočetla tenhle literární počin, který se mi doma válel od mých narozenin (tedy něco málo přes měsíc).


[ sory za to foto, vím, že je to mázlý ]

Přestože jsem chudáka v (dle mého skromného názoru) velmi ošklivé modrooranžové obálce skladovala tak dlouho, samotné přečtení zabralo necelé tři dny. Natolik mě to pohltilo.

Jak už název napovídá, knížka je o běhání. Maličko mě odrazovala výše zmíněná barva (nemůžu si pomoct :P ), ovšem jako dlouholetého (vzhledem k mému věku a k tomu, že běhám víc let, než je třetina z toho čísla, jsem se rozhodla pro tenhle přívlastek, i když, uznávám, je trochu zavádějící) rekreačního běžce, nebo jak to nazvat, mě to k přečtení táhlo o to silněji.

Kam tenhle počin zařadit žánrově? Já to tipovala na cosi s prvky životopisného románu, tetka Wiki tomu říká etnografie. Ve finále je to úplně jedno. Věc se má tak:


zbytek  pod perexem (protože SPOILER ALERT!     ...duh!)

krásně

12. září 2016 v 15:30 | all names were taken |  Deníček

Jsem někde čet...ne, kamarád mně říkal...
že takhle si právě představuje, že to bude vypadat, když umřeš ...jo?
Že umřeš a přijdeš právě do takovýhodle kina a tam se bude promítat celej tvůj život.
Ale jako nesestříhaně. Vteřinu po vteřině.
A ty se na to budeš muset na celý koukat.

A všichni ty lidi, se kterýma jsi měl něco společnýho, tam budou sedět s tebou a budou se na to taky
dívat. Každej, koho jsi v životě vojebal. Tvoje žena tam bude sedět.
Bude se dívat, jak šoustáš jiný holky.

[Krásno, 2014]

zbytek  pod perexem

The World Turned Upside Down

if buttercups buzz'd after the bee
if boats were on land, churches on sea;
if ponies rode men and if grass ate the cows
and cats should be chased into holes by the mouse;
if mamas sold their babies
to the gypsies for half a crown;
if summer were spring and the other way around,
then all the world would be upside down.