i am a fish

12. ledna 2016 v 18:19 | all names were taken |  Deníček
"Ten váš test, to je totální inferno!"

zbytek pod perexem




A měl pravdu. 7,5 bodu ze 100 opravdu není moc. Fajn je, že se mé obavy obrazově znázorněné v minulém článku nenaplnily. Nicméně i tak to byla tragédie. Jediným jakž takž pozitivním faktem zůstává, že od té doby se mi nic nepovedlo vyloženě podělat. Aspoň doufám *klepe na dřevo*.

I tak všechno asi nešlo na 100%. To bych totiž nebyla já, kdybych - dle slov jednoho ze zkoušejících - nepřišla pozdě, nedupala a ještě to drze neokomentovala. Já tvrdím, že i přesto že jsem přišla pozdě, dorazila jsem dřív než on sám. Schody jsou stavěné nešikovně daleko od sebe a proto člověk holt dupe, když pospíchá (včetně pana zkoušejícího). No, a drzá jsem byla zcela neúmyslně - jen jsem upřímně odpověděla na jeho (bohužel řečnickou) otázku. Projednou jsem ale měla dost rozumu a nechala si svá odůvodnění pro sebe...

Moudré rozhodnutí vzhledem k tomu, že jsem vzápětí loktem převrhla papírový kelímek a zatím nevyplněný test polila kávou. Jeho výraz, když jsem požádala o nový, byl k nezaplacení.

O hodinu později mi dopsala propiska. Z penálu jsem vyhrabala novou a jala se jí rozepisovat. Marně. Stejně dopadla modrá fixa. Zkusila jsem to ještě se zelenou. Taky nic. Sáhla jsem tedy zpátky po té první a začala náplň "rozklepávat". Spolužáci vypadali, že se baví (že by ale někdo z nich nabídnul náhradní tužku, to ne :D) Zato chudák pan inženýr. Jó, kdyby pohledy mohly vraždit... A to je to normálně takový veselý chlapík. Asi neměl svůj den. Já jen doufám, že se mu zítra u ústní části nálada zlepší.

Čas vyhrazený na učení se na opravu mého 'pekelného zápočťáku' jsem věnovala doučování matematiky a vybarvování antistresových omalovánek pro dospělé.

Taky jsem navštívila studijní oddělení kvůli dozapsání předmětů do indexu a vyslechla si (teď už dobře známý) komentář ohledně příliš vysokého počtu zapsaných kreditů. Následoval (už také dobře známý) dialog.

"jak je možné, že to opakujete?"
"slíbil, že termíny budou dva, ale vypsal jen jeden"
"No a proč jste tam nepřišla?"
"Byla jsem v práci..."
"Vy snad máte chodit do školy, ne??"

Už asi zapomněl, jak to chodí. Po mém odchodu se za zavřenými dveřmi ozývalo šuškání mně dost nepříjemné. Cestou na koleje (mimochodem zdražili kolejný...) jsem si vrazila sluchátka do uší a pustila náhodný výběr. Začal vyřvávat Voltaire a já se musela smát, protože to bylo tak absurdní.

Abych nepsala jen o škole (bude hůř - ještě ani nezačalo zkouškový), dnes mě odchytil revizor. Chvíli jsem vážně přemýšlela nad tím, že se mu pokusím utéct, ale rozmyslela jsem se. Byl velký do všech stran a měl s sebou dva kolegy. Šest stovek na místě. Do háje.

Ó, a taky jsem se nechala překecat a šla na rande. Čtyřměsíční pauza je prý tak akorát. Večer dopadl vysoko nad moje očekávání (asi proto, že jsem čekala cosi blízko nuly). Dala jsem si za úkol přestat podvědomě sabotovat cokoliv, co jen zdánlivě začíná připomínat dlouhodobý (čti delší než 4 měsíce) vztah. Proto bude mít večer pokračování :P

No nic, dost bylo mých výlevů. Jdu se zabývat metodami na měření točivého momentu, radiačními pyrometry a měřiči mého oblíbeného ionizujícího záření. Snad zítra nedopadnu jako Arnie :P


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

The World Turned Upside Down

if buttercups buzz'd after the bee
if boats were on land, churches on sea;
if ponies rode men and if grass ate the cows
and cats should be chased into holes by the mouse;
if mamas sold their babies
to the gypsies for half a crown;
if summer were spring and the other way around,
then all the world would be upside down.