equilibrium

26. října 2015 v 14:55 | all names were taken |  Deníček

To laugh at morbid happenings when you should be shedding a tear is the way of life.
A natural way of maintaining equilibrium...

zbytek výžbleptu pod perexem


Ten citát jsem si přečetla a první, co mě napadlo, bylo: vždyť to jsem přesně já! A hned se mi vybavilo několik dalších, kteří jsou na tom podobně, ale není jich moc - spočítám je na prstech jedné ruky. Třeba tak přemýšlí většina a já mám zkrátka ve svém okolí ten zbytek, ale nemyslím si...
Všimla jsem si totiž, že spousta lidí takové chování z nějakého důvodu nesnáší. Nebo jen nechápe?
To se pak stává, že lidi na vás koukají jak na magora. Nebo na nevychovaného drzouna. Nebo narcistickou mrchu bez emocí. Asi mám štěstí. Nikdo z těch mých důležitých lidí to tak, myslím, nebere. A pokud ano, jsou ochotní to u mě přehlédnout (to snad znamená ještě víc).

"You are such a good person. You really are kind."
"Well...thank you."
"You deserve better."
"Than what?"
"Than what you have."
"Well.. I haven't got anything," směju se.

A přitom to není pravda. I have everything I need.

Deset let zpátky (nebo jedenáct?) stojíme nad dědovým hrobečkem; jen úzký rodinný kruh (i tak napočítám osm lidí). Všichni jeden po druhém důstojně nakráčí k okraji, sehnou se (někteří pokleknou) a na tabulku se jménem položí růži. Až dojde řada na malou, asi desetiletou, obrýlenou holčičku. Ta si tam suverénně napochoduje, kytkou švihne z pořádné výšky a s úsměvem na rtech a špičkama nohou natočenýma dovnitř se vrátí na své místo

Nějaké čtyři roky zpátky, dva náctiletí - kluk a holka - se dlouho po vyučování dohadují na chodbě gymnázia. Krátký spor, spíš monolog, končí jeho: "z****á k****o, brejlatá!" Ona, asi proto, že na to neumí reagovat, odchází a říká si, jak toho sebestřednýho namachrovanýho pacholka přetáhne - ne - NABODNE na to matikářovo obří kružítko tady, jestli zblbne a z tý školy odejde… A pak se začne smát, protože si uvědomila, jak celou dobu strašlivě funí a pak je tu ten mentální obrázek s kružítkem - a to už nevydrží a směje se nahlas. A usmívá se celou cestu domů...

Ani ne před rokem, vyjede po dvacetileté brigádnici zákazník-ožralec. Holka dostane takovou, že sletí na zem; on po ní plivne (ale netrefí se), brýle kopne stranou a sprostě nadává. Jí se ještě dvacet minut potom třesou ruce, když policistovi vykládá, co se stalo. Uprostřed se zarazí. Cítí, jak jí jeden koutek cuká nahoru, jakoby v křeči. Chudák policajt si myslí, že mu tam psychicky kolabuje (a kdo ví, možná, že jo). Nabízí jí kapesník; ona na to reaguje výbuchem smíchu. Celého ho při tom poprská a slzy tečou, jenže smíchy.

"Banánem, chápete?? On mě praštil banánem! To je tak...kýčovitý!"

Sedím ve vlaku a píšu tenhle článek. Na čtyř-sedačce přes uličku sedí ženská - tak pětatřicátnice (moje dnešní inspirace). Totálně namol. Naproti ní zakřiknutý chlapec, tipuju sedmiletý. Strašně ráčkuje. Kdykoliv na něj máma padne když vlak zatočí nebo přibrzdí, s trpělivostí starce jí zvedá. Každou chvíli jí nabízí vodu z petlahve a tváří se jako to nejunavenější stvoření na světě. Po očku je sleduju a je mi z toho trochu špatně od žaludku.
Říkám si, kolik takových ještě bude a nemůžu si pomoct, kluka je mi líto. Jestli se ovšem v paní nepletu (upřímně doufám, že jo). A říkám si chlapče, buď dopadneš jako ona, nebo budeš úplnej opak. A usmívám se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

The World Turned Upside Down

if buttercups buzz'd after the bee
if boats were on land, churches on sea;
if ponies rode men and if grass ate the cows
and cats should be chased into holes by the mouse;
if mamas sold their babies
to the gypsies for half a crown;
if summer were spring and the other way around,
then all the world would be upside down.