den první

29. září 2015 v 18:42 | all names were taken |  Deníček
Na první školní den jsem se moc nevyspala ani na mé poměry.

Jestli to bylo tím, že
  • v klubech a hospodách okolo kolejí bylo obzvlášť rušno
  • ožralými sousedy, kteří si pokaždé když se vraceli z 'lovu' na další alkohol spletli dveře a dobývali se k nám (naposled okolo půl třetí s konstatováním, že "ten zpíčený klíč už zase nefunguje")
NEBO
  • tím, že mi přímo do ksichtu svítil měsíček,
netuším. Možná za to mohlo všechno dohromady. Aby toho nebylo málo, mozek si usmyslel, že se z něj na noc stane finanční poradce a kalkulačka v jednom.

zbytek výžbleptu pod perexem

 
Tak jsem místo spánku řešila rozpočet (kolejné, doprava, jídlo, nezbytné dvě dvacky týdně - na pivo a na kafe; pár sešitů, pár skript, hadry na praxi, nové tenisky, …) Po chvíli počítání jsem z toho začínala být celá nervózní. Než jsem ale stačila začít pořádně schýzovat, usnula jsem.

Probrala mě SMS od vyučujícího - ruší se dnešní cvičení v sedm ráno, sorry za pozdní info a dobré ráno/dobrou noc (záleží na úhlu pohledu). To byl dle mého názoru velmi pozitivní začátek semestru. Přenastavila jsem budík a schovala hlavu pod polštář.

Moc dlouho jsem to nevydržela a vstala zbytečně nechutně brzo. Ke svému zděšení jsem zjistila, že se mi sice povedlo natahat si na kolej spoustu nádobí, všechno oblečení, pár knížek a ještě něco navíc, ovšem na tašku s jídlem jsem zapomněla. A tak se stalo, že v lednici byl jediný osamělý banán a kelímek paštiky, kterou ale nebylo na co namazat. Ve skříni potom dva sáčky rýže a půl kila vloček.

Takže k snídani neslazená ovesná kaše (z vody =_=) s banánem… delikatesa :P
A protože snídaně je - jak je známo - základem dne, dál to se mnou šlo z kopce.

Na každou hodinu jsem dorazila pozdě, své poznámky a bundu neznámého chlapce přede mnou jsem polila kávou, formulář na objednávku uniforem jsem vyplnila přesně obráceně, navíc pod jiné jméno. Na nádraží jsem dorazila omylem o hodinu dřív, navíc vedlejším vchodem. Natáčí se tam film z dob fašismu a já byla malou chvíli přesvědčená, že autobus (kterým jsem jela úplně sama - už to bylo divné) byl stroj času a zavezl mě do roku 43 - ty kostýmy byly prostě úžasný, atmosféra děsivá (salutující fašistický vojáček, černý uhelný čoud z párovky, zažloutlé jízdní řády v němčině...)

Dnešek byl zkrátka nabitý, uspěchaný a někdy víc než trochu zmatený, ale především ještě zdaleka neskončil (je teprve 16:05, sedím ve vlaku a datluju do Wordu s tím, že to zveřejním později)

post scriptum: Staříka jsem dočetla jedním dechem (úžasná geniálně zakončená knížka =3) a rozhodla jsem se s Vámi podělit ještě o jedno moudro z něj:

Ten, kdo kolem sebe v podroušeném stavu šíří
nukleární tajemství, by měl
uvažovat o abstinenci.


Teď už mi nezbývá než dostat do ruky i Johanssonův druhý román Analfabetka která uměla počítat. U nás v knihovně ho zatím nemají, tak uvidíme. Třeba se poštěstí na Vánoce…

post scriptum 2: Pokud na jednom nejmenovaném vlakovém nádraží natrefíte na nácky, nejsou opravdoví.

Přeji praštěné zážitky,
Adieu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

The World Turned Upside Down

if buttercups buzz'd after the bee
if boats were on land, churches on sea;
if ponies rode men and if grass ate the cows
and cats should be chased into holes by the mouse;
if mamas sold their babies
to the gypsies for half a crown;
if summer were spring and the other way around,
then all the world would be upside down.