in memoriam

20. července 2017 v 21:27 | all names were taken








 

Phew, for a minute there...

19. července 2017 v 20:57 | all names were taken |  Deníček

Je strašně těžké být statečné, když jsem jen takové malé.
 
Dneska jsem se potkala třema zubatýma gévaudanskýma bestiema a chce se mi vypsat se z toho, dokud je to čerstvý. Takový mini drámo, který trvalo necelých patnáct minut, po kterých jsem sice maličko ochraptělá, ale jinak hlavně vysmátá. Jako pán s malým bílým psíkem, který mi to právě kvůli vysmátýmu ksichtu napřed nechtěl věřit, pak se leknul, trochu se bál, a nakonec se smál taky.

Nečetla jsem si to po sobě zatím; nějaká korekce, co se i/y a případných vulgarismů týče, zatím neproběhla...

zbytek  pod perexem

Ebrietas simplex - akutní otrava alkoholem

5. června 2017 v 22:22 | all names were taken |  Deníček

Co říkal
 
že až z díry vyjde
asi se zblázní
nebo zabije
nebo upije

zbytek  pod perexem

 


and we couldn't wait to grow up...

10. května 2017 v 10:29 | all names were taken |  Co není tak úplně deníkem

But I, alas, do not know how to see sheep through the walls of boxes.
Perhaps I am little like the grown-ups.
I have had to grow old.


Vyrostli jsme. Kolem dětských hřišť projdeme, ani si nevzpomeneme na pocit štěstí a natěšeného očekávání (jestli nám rodiče dovolí pár minut na kolotoči, jestli počkají, až se vyblbnem' na prolejzačkách...)


The day
When music
Died


Jsme dospělí.

zbytek  pod perexem

Teorie Přilnutí

13. března 2017 v 23:02 | all names were taken |  Co není tak úplně deníkem

- "People have died."
        - "That's what people DO!"



Stres je v břiše. Okolo žaludku. Stres, sžíravé provinění, ale taky pocit bezpečí. A motýlci vzrušení.

Smutek, lítost, láska a úžasná radost (třeba z hudby) nebo když jste na někoho hrdí tak, že div nepuknete… Říká se, že tyto cítíme u srdce. Těsně vedle. Alespoň u mě je to na sternu (tedy od srdce napravo).

Zato strach. Ten je všude. A navíc chladí. Jako když spolknete kus ledu s ostrýma hranama, ale on sklouzne do špatné díry, kde, když se konečně rozpustí, rozlije se zatraceně všude.


(Jedna. Jedna plus jedna jsou Dva. Dva plus
jedna jsou Tři. Tři a dva dají Pět. Osm. Třináct…)


Někdy je mi na zvracení, někdy nemůžu jíst. Jindy mě rozbolí hlava nebo mi mozek nemůže spát a huláká, že je unavený (a dělá to tak ještě horší). Pak mě někdo nebo něco rozesměje (zahřeje) a je zas dobře.


(…Osmdesát devět. Sto čtyřicet čtyři, Dvěstě třicet tři, Čtyři sta sedmdesát sedm…)


Teď zrovna - sedíc v přetopeném vagónu - mrznu. Střídavě píšu a sleduju tmu za okny. A něco mi svírá sternum, tak se snažím zahnat to vzpomínkami na kamaráda. A dostaví se nevolnost a mně je k zblití provinile. A pak dostanu strach, takže v nechutně přetopeném vagónu div nedrkotám zuby. A tak zkouším dechová cvičení a poctivě si u toho sčítám


(...Jeden tisíc osm set devaadesát sedm, Tři tisíce osmdesát čtyři...)


Jestli si tohle náhodou přečtete někdo, kdo míváte takový stavy, doporučuju vyzkoušet. Zabírá to. (Taky to maličko odvede pozornost od zvuků, které způsobuje zubař, který vám zrovna doluje osmičky...)


Tak si už celkem v klidu píšu článek. Za poslední půlrok už asi sto padesátý třetí. Tak vidíte, že na blog nekašlu, akorát vy to nepoznáte. Já totiž cosi načnu a těsně před koncem to uložím 'do rozepsaných'. Mám to psaní zaražený.


 perex

Kam dál


The World Turned Upside Down

if buttercups buzz'd after the bee
if boats were on land, churches on sea;
if ponies rode men and if grass ate the cows
and cats should be chased into holes by the mouse;
if mamas sold their babies
to the gypsies for half a crown;
if summer were spring and the other way around,
then all the world would be upside down.